Otrava rtutí může být akutní nebo chronická. Při masivní expozici parám kovové rtuti nebo aerosolu dochází k akutnímu poškození dýchacích cest. Po požití rozpustných anorganických solí jsou příznaky poškození trávicího traktu (bolesti, zvracení, průjem s příměsí krve, šok), projevy ledvinové dysfunkce (nadměrný výdej moči, následné zpomalení až zástava močení) apod. V místě styku s kůží nebo sliznicí dochází k jejímu poškození, při inhalaci k poškození plicní tkáně. Při chronické expozici parám kovové rtuti je kritickým orgánem mozek (příznaky se zpočátku podobají neurastenickému syndromu – slabostí, únavou, bolestmi hlavy, závratěmi, nechutenstvím, poklesem hmotnosti, poruchami trávení). Později se vyvíjí jemné svalové chvění přerušované hrubším třesem, třes se projevuje i při psaní, postihuje prsty, rty, jazyk, oční víčka. Jsou přítomny i změny chování, výbušnost nebo deprese a ztráty paměti.
Kritickým orgánem při chronické perorální či inhalační expozici je mozek a mozeček – s latencí týdnů až několika měsíců začíná brnění konců rukou a prstů, postupně se přidává porucha cílených pohybů, nešikovnost ruky při drobných pohybech prstů a zužování zorného pole často provázené korovou hluchotou, úporné bolesti, stavy agitovanosti střídající se se stavy apatie při dlouho zachovaném vědomí, později dochází k poruchám polykání.
Rtuť patří mezi prvky, jejichž vliv na zdravotní stav lidského organismu je jednoznačně negativní. Je, stejně jako podobně se chovající kadmium kumulativním jedem. Z organismu se vylučuje jen velmi pozvolna a obtížně, jeho většina se přitom koncentruje především v ledvinách a v menší míře i v játrech a slezině. Bylo prokázáno, že rtuť může v ledvinách setrvat až desítky let. Právě ty jsou při chronické otravě rtutí nejvíce ohroženy.
Projevy chronické otravy bývají často nespecifické – od studených končetin, vypadávání vlasů, přes zažívací poruchy, různé neurologické a psychické potíže až po závažné stavy jako např. chudokrevnost, revmatické choroby či onemocnění ledvin. Při jednorázové vysoké dávce rtuti se dostavují bolesti břicha, průjmy a zvracení.
Do organismu se rtuť dostává dvěma cestami – v potravě a dýcháním. Z potravin jsou rizikovým faktorem především vnitřnosti (játra, ledviny) nebo ryby, které byly kontaminovány rtutí při svém růstu. Rizikové mohou být i zemědělské plodiny, pěstované na půdě zamořené rtuťnatými sloučeninami ať již z průmyslových zdrojů nebo nevhodně použitými přípravky k hubení škůdců.
Sporná je otázka dlouhodobého působení amalgámových zubních plomb, které někteří lékaři prohlašují za zcela neškodné a jiní proti nim hystericky zbrojí. Praktické zkušenosti hovoří spíše pro relativní neškodnost těchto zubních výpní, protože v uplynulých desítkách let bylo aplikováno stovky milionů těchto plomb milionům a milionům pacientů a přitom se nesetkáváme s projevy masové chronické otravy rtutí u (především) starších ročníků v populaci. Diskutabilnější je v tomto případě spíše rtuť, která se uvolňuje do atmosféry při zpopelňování těchto osob v krematoriích a při dlouhodobé výrobě samotných amalgámových směsí v uzavřeném prostoru ordinace.

Zdroje rtuti kolem nás:

Potraviny – ryby, plody moře, houby

Průmysl a životní prostředí – barometr, teploměr, výroba chlóru, výroba inkoustu, fungicidy, zpracování kůže, odpadní vody, filtry, krematoria, chemické laboratoře, spalovny odpadů, neonové zářivky, zrcadla

Užitkové předměty – amalgámové zubní výplně, baterie, vosky, leštidla, desinfekční prostředky, barvy, keramika, kosmetika, tetovací barvy

A co amalgám v našich zubech? Co byste řekli tomu, kdybyste slyšeli, že si lékaři vybrali jednu z nejjedovatějších látek, kterou člověk zná, neobtěžovali se ji vyzkoušet, pak ji nastálo vkládali do vašeho těla a ustavičně trvali na tom, že neexistuje žádné nebezpečí a že vám to nemůže uškodit?
Amalgam, což doslova znamená „smíchán s rtutí“, byl jako zubní výplň objeven na konci 19. století jako levná sloučenina, která měla nahradit zlato, jež bylo velice drahé, a olovo, které bylo považováno za velice nebezpečné. Tehdejší společnosti zubařů sice dlouho diskutovaly, zda nají rtuťové amalgámové výplně používat a došly k závěru, že by se měly vyřadit. Jenže amalgám byl proti ostatním materiálům té doby o tolik levnější, že byl zprvu přijat u těch zubařů, jejichž pacienti byli chudí, a navíc byl povýšen na politický problém – takovou plombu si může dovolit každý. V době zavedení amalgámu neexistovalo žádné bezpečnostní testování – nic z toho, co je v dnešní době nutné k zavedení nového léku či léčebného prostředku. A amalgám se ze setrvačnosti a ze zvyku používá dodnes….
Kdyby znalosti, které jsou o amalgámu známy dnes, byly předloženy jakémukoli úřadu pro potraviny a léky v jakékoli zemi, neprošly by ani požadovanými testy na zvířatech, natož na lidech.
Rtuť je pro člověka mimořádně jedovatá látka. Uznávané toxikologické středisko University of Tennessee, které klasifikuje jedy podle jejich letální (smrtící) toxicity pro člověka, hodnotí rtuť číslem 1600, přičemž nejsmrtelnější jed plutonium má známku 1900. Toto hodnocení řadí rtuť mezi nejjedovatější látky, které člověk zná. Když světová zdravotnická organizace požádala o názor světové odborníky na toxikologii rtuti, tak ti po prozkoumání vědecké literatury uzavřeli, že největší denní příjem rtuti u lidí pochází z amalgámových plomb. Vypočítali, že člověk denně přijme a zadrží 3 až 17 mcg rtuti ze zubních plomb a jen 2,6 mcg z ryb, mořských produktů, dalších potravin, vzduchu a vody. Hlavní poradce Světové zdravotnické organizace v záležitostech bezpečnosti rtuti a světová autorita v oblasti toxikologie rtuti prohlásil: „Neexistuje žádné bezpečné množství rtuti“.
Zubní lékaři přinášejí sami na sobě obrovské množství důkazů o otravách rtutí – pitevní protokoly zubařů ukazují na vyšší koncentrace tohoto kovu v hypofýze oproti ostatní populaci. Všichni stomatologičtí pracovníci mají vyšší koncentrace rtuti v centrálním nervovém systému, ledvinách a ve žlázách s vnitřní sekrecí. Početné výzkumy dokazují, že rtuťové páry se neustále z výplní uvolňují, zvláště při žvýkání a při konzumaci horkých a kyselých pokrmů. Žvýkání zvyšuje v prostoru úst obsah rtuti šestkrát a samozřejmě čím více máte plomb, tím více rtuti se uvolňuje. Vstřebatelnost se blíží 90 procentům, z nichž se 74 % zadržuje v plících. A již za deset minut se 30 procent rtuti vstřebané do plic dostane do krve. Dál se velice rychle velké množství rtuti soustředí v játrech a ledvinách, kde působí doslova jako časovaný jed.

Grace Dental SterilAir od Euromate
Znečištění vzduchu v zubních ordinacích
Snad si to ani neuvědomujete, ale vzduch v zubních ordinacích je průběžně znečišťován rtuťovými párami z amalgámu, částečkami kovů, porcelánu a keramiky, stejně tak bakteriemi a viry z úst pacientů. Toto je zdravotní riziko.
Jedinečná čistička vzduchu pro zubaře
Jednotky Grace Dental odstraňují bakterie a částice prachu ze vzduchu pomocí elektrostatického filtru. Jedinečný Dental rtuťový filtr pohlcuje koncentrace rtuti a dalších toxických mlh na maximální přijatelnou hodnotu. TNO, holandská organizace pro vědecký výzkum, stanovila schopnost zachycování volně polétavých částeček, rtuťových par a bakterií jednotkou Grace Dental. Z výsledků můžeme vyvodit, že jednotka Grace Dental přispěje významnou měrou ke snižování těchto škodlivin v ordinacích.
Na tyto jednotky se vztahuje dvouletá záruka a Váš Euromate partner Vám poskytne veškeré podrobnosti o pravidelných prohlídkách a servisech.
SterilAir (UV-C lampy – nonstop provoz)
Pro dokonalý efekt je čistička vzduchu vybavena sterilizačnimi UV-C lampami, které dokonale zničí veškeré viry, bakterie, plísně a zároveň spálí veškeré organické pachy.

Více na WWW.CISTICKYVZDUCHU.CZ

Kompenzace poplatků ale pro lékárny Dr. Max, na rozdíl od krajských zařízení, znamená, že část z ceny léku doplácejí za pacienta ze své marže, v mnoha případech i na úkor ztráty. Takto vzniklou škodu však nekompenzují lékárny Dr. Max zvýšením cen a doplatků, jak se to často děje v některých jiných lékárnách, ale z příjmů lékárny. Za rok 2009 dosáhla tato ztráta v celé síti více než 100 milionů korun.

„Kompenzace regulačních poplatků, pokud ji nemá zaplatit pacient na vyšších cenách a doplatcích, je možná pouze z regulované marže lékárny. Ta se v některých případech dostává díky kompenzaci až v plné výši poplatků do záporných hodnot. Naše odhady, že by tato ztráta mohla do konce roku 2009 přesáhnout 100 milionů korun, se naplnily,“ vysvětluje generální ředitel sítě Dr. Max Ing. Pavel Vajskebr.

Kromě úspory za regulační poplatky ušetří navíc pacienti v lékárnách Dr. Max díky snížení cen tisíce nejprodávanějších léků, ke kterému přistoupila síť Dr. Max od 1.1.2010.

„Janotův balíček úspor znamená pro pacienty po 1. 1. 2010 paradoxně navýšení doplatků u mnoha léků. Od 1.ledna se sice snížily ceny léků a o stejné procento i jejich úhrady, ale mnohé lékárny mohou až do 1.4. stále prodávat tyto léky za staré, tedy vyšší ceny a při současném snížení úhrad od zdravotních pojišťoven u těchto léků pak pacienti musí nutně doplatit více. Tuto pro pacienty nevýhodnou situaci jsme vyřešili ve všech našich 142 lékárnách celoplošným snížením cen tisíce nejprodávanějších léků. Ceny léků jsme přitom snížili na úkor naší regulované přirážky a naše ztráty se tak od 1.ledna navýšily o další téměř 3 miliony korun,“ doplnil Ing. Vajskebr.

Situace kolem poplatků je už více než rok nepřehledná, komplikovaná a nevýhodná především pro pacienty. Další komplikace způsobily i změny v souvislosti s Janotovým úsporným balíčkem.

„Po dobu, po kterou budou nevybírat regulační poplatky krajská zařízení, budeme i v našich lékárnách nadále nabízet pacientům kompenzaci poplatků formou bonusu a zároveň v souladu s naší dlouhodobou strategií i trvale nízké ceny a doplatky. Nicméně i naším přáním je, aby se situace s poplatky co nejdříve vyřešila. Řešení je ale nyní v rukou politiků,“ řekl na závěr Ing. Vajskebr.

www.drmax.cz